Vážíme si života jak máme?

pátek, října 13, 2017 Anna Velát 0 Comments




Probudíme se, posnídáme, oblečeme se a deme do školy, práce. Každý den se zdá být jako ten předchozí. Rutina, ze které není cesty ven. Jsou však věci, maličkosti, jenž si vlastně vůbec neuvědomujeme. Bereme své životy za samozřejmost. Máme kde se probouzet, kam jít, co jíst, mluvit a vidět, slyšet a mluvit. Všechny tyto detaily, jenž tvoří jeden obrovský celek jménem život.

Problém nastává v nás. My lidé, máme věčnou tendenci neustále si na něco stěžovat. Prahnout po něčem, co nemáme. Ale co takhle se zaměřit na to, co naopak máme? Že ty obyčejné věci, co považujeme za součást nejsou obyčejné. Ne každý má to štěstí se probudit mezi blízkými, pod střechou, v teple a suchu. A to mě přivádí k otázce: Vážíme si života jak máme?


Na světě je tolik lidí bez domova, bez možnosti vidět, slyšet, chodit, jednoduše řečeno žít. A jen si představte, kolik lidských bytostí by dalo cokoliv, mít třeba zrovna váš život. Každý z nás se potýká se svými vlastními problémy, vnitřními boji. Občas vyhráváme občas ne. Jeden den je hezčí, jiný zas tolik ne. Chvíli se smějeme na celý svět a v další chvíli se nám chce vyplakat moře slz. Vzestupy a pády. Radosti a smutky. To všechno tvoří tento zázračný pojem jménem život.


A tak možná, až se někdy v pondělí ráno probudíte a začnete nadávat na okolí, zkuste to vzít z jiné stránky. Z odlišnéhu úhlu pohledu. Uvědomte si, že dýcháte, vnímáte, jste. Že máte tu jedinečnou možnost pobývat na planetě Zemi. A každý den nebude ten nejšťastnější. Tak to prostě nefunguje. Ale zkuste to. Řekněte si, vždyť zrovna já mám to štěstí, že tu právě teď jsem.
_

Moje poslední dva roky bych shrnula do něčeho, jako jedno velké uvědomění. Dospívala jsem. Uvědomila jsem si spoustu důležitých věcí, jednou z nich bylo právě toto téma - více si vážit.
Určitě i vy už jste se ocitli v situaci, kdy jste si uvědomili váhu dané věci, člověka, až už když bylo příliš pozdě. Když jsme o něj přišli.

Občas je důležité si uvědomit, jak moc rychle běží čas. Nic netrvá napořád. Každým dnem se měníme my a svět okolo nás. Lidé přicházejí a odcházejí z našich životů. Stromy kvetou, zelenají se a na podzim opadají. Koloběh se opakuje. Období se střídá.
Možná právě proto bychom si měli vážit lidí kolem nás. Blízkých a naší rodiny, domova. Člověk totiž nikdy neví, o co zítra může přijít. A nechci vám tímto nahánět strach, naopak. Odneste si z toho například to, že se nad tím zamyslíte.

Říkejte svým blízkým, že vám na nich záleží. Dbejte o sebe a své tělo. Čtěte, rozvíjejte svoji osobnost, dokud to jde. A hlavně si važte toho, co máte právě teď, v daný okamžik.
Važte si přítomné chvíle, teď a tady





0 komentářů: