tady a teď
Od Anna - pondělí, srpna 19, 2019
Virtuální svět je stějne zvláštní a fascinující místo. Můžu si jen představovat, kdo si zrovna čte výpoldy mé fantazie ve forme sepsaných vět na tomto blogu.
Způsob, kterým se dnes můžu dělit o kousek svého světa, mysli, pohledu na všechno. Jednoduše skvělý a pro mě jakýmsi způsobem i terapeutický - jakási chvíle pro sebe. Ať to bude číst člověk jeden nebo třeba pět, mám se s kým podělit o kousek sebe a zároveň je to pro mě místem, kde dávám volnost náhodilým myšlenkám, které mi běží hlavou.
Není třeba omílat, proč dlouho nic nebylo sepsáno, protože já se řídím heslem: teď a tady. A i tento příspěvek vzniká právě teď, srpnový pondělní večer. Ve sluchátcích Harvest Moon od Cassandry Wilson, venku se obloha lehce mračí s několika náznaky schovaných paprsků slunce.
_
Když si vzpomenu na minulý rok touto dobou, nevěděla jsem. Co bude, co se stane když udělám krok mimo.. Spousta rozhodnutí, která mě nakonec dovedla do přítomné chvíle. A všechno bylo, je a bude jak má. Možná se chvílema zdálo, že ne, ale ke konci dne do sebe všechno zapadlo jako puzzle. Bála jsem se - ikdyž jsem si to často nechtěla přiznat a snažila se zůstat silná. Zužoval mě strach ze dne, který přijde zítra. Přelom roku se mi nesl v duchu: ,,Pane bože, už ať je to za mnou." Zatímco teď sedím tady, pocit klidu na duši jako nikdy předtím a jen mi doznívají slova - zvládla si to, už není třeba se bát.
_
Z čeho jsem měla vlastně takový strach? Z neúspěchu? Zklamání druhých? Že všechna píle bude k ničemu? Nejspíš od každého trochu. Po tolika nezdarech během studia na gymplu (reparáty, prolezání matematikou s odřenýma ušima) mě něskutečně požírala úzkost. A já se přípravovala. Učila se, nabírala praxi na vysokou, chodila na kurzy. Celý rok se absolutně nezastavila. To, jak jsem se klepala u zkoušek z němčiny, u maturity, kde jsem si jednou vytáhla otázku kterou jsem absolutně nechtěla (a ano, myslela jsem na ty, co chci - nezabralo to), třásla se na přijímačkách.
A světe div se. Já to zvládla.
Veškerý strach, nespavost, problémy se srdcem (nejspíš vyvolaný zbytečnýma obavama a nervama) byly absolutně k ničemu. Nebo vlastně i to je zkušenost. Veřím, že příště už zachovám větší klid, protože se člověku může dařit, i po neúspěších. To, že nevynikám v jedné oblasti neznamená, že nemám na to zazářit v jiné! Podpora mamky a Davida sehrála samozřejmě taky velkou roli. Byli tu pro mě i ve chvílích, kdy jsem neměla nejlepší náladu a nebylo mi zrovna do smíchu. Ale všechno se to událo a to dokonce lépe, než jsem čekala. Očekávání jsou vůbec takoví strašáci vzadu v mysli, se kterýma se snažím bojovat, ale občas marně.
_
Každý rok mého života, obzvlášť poté, co jsem oslavila 18, nabral zajímavý, místy složitý, ale přesto skvělý směr. Už třetí rok mám parťáka po svém boku, na kterýho nedám dopustit. Dobrovolnictví mě stále naplňuje, ikdyž i to mívá svá úskalí (o tom jindy). Celé léto pracuju, ale přesto už jsem načerpala tolik ztracenou energii z celého náročného roku 2019 - v práci se člověk vyčerpá spíše fyzicky než psychicky, zatímco můj maturitní ročník se nesl právě ve znamení psychického vyčerpání (tedy hlavně na konci, kdy už člověk jede z posledního). Ale je to stejně skvělý pocit, mít v rukou alespoň nějaké vzdělání a pokračovat v tom, co mě zajímá a nabíjí. Je to po dlouhé době, co se opravdu do školy těším. Snažím se nemít (již řečená) očekávání a jednoduše nastoupit a dál se uvidí, jak se život vyvine. Nicméně s jistotou vím, že to, co dělám a dělat chci (sociální práce) má smysl.
_
To všechno mě vede a zároveň vrací do okamžiku tady a teď. Ve sluchátcích nyní hraje River od Leona Bridgese. V dálce vidím zapadat slunko. Miluju ten neskutečný klid na kraji Prahy, kde žiju po boku oného. Tady a teď - je mi skvěle. Je mi krásně. Je mi dobře. A doufám, že i ty, kdo si to čte, se máš a budeš mít fajn. Každý v hloubi duše prahneme po radosti a štěstí. Smutek a starosti se nám sice nevyhnou, ale o to víc si vychutnávám a užívám okamžiků jako je právě tento.'
Tak ahoj, zase brzy na viděnou tady.
- A.
0 komentářů