*Ještě na začátek bych ráda zmínila, že každý je individuální a každému vyhovuje trochu jiný styl učení a přípravy, proto je možné, že někomu mé rady budou užitečné a někomu jinému nikoli. 100 lidí a 100 způsobů jiného myšlení/přípravy/uvažování.

____

Tak tedy, pusťme se do toho. 

Já osobně jsem na gymplu nikdy nebyla premiant. Měla jsem dobré známky z předmětů co mě bavily a naplňovaly, zatímco ty, co mi nešly a nebavily mě - no, řekněme, že jsem to vždy tak nějak ,,odbouchala" (jak říkala má milá třídní) ku příkladu matika a zmiňuju to proto, že jsem trpěla pocitem nejistoty. Měla jsem strach z neúspěchu a z toho jsem byla často nervózní, ikdyž často nebyl důvod (nerváci mě chápou). Maturitu i přijímačky jsem zvládla slušně. 

____

Jako takový první krok, jak maturitu zvládnout je zvolit si správně předměty. Možná si někdo tluče na čelo a bere to jako samozřejmost, ale i v mém okolí se našli lidé, kteří své volby později při učení litovali. A tak vám jako hrdý humanitní maturant radím - vyberte si ty předměty, u kterých víte, že na ně máte. Psychicky i fyzicky. Já jakožto verbální člověk, který si zapamatuje velké množství informací, jsem měla jasno. Zvolila jsem si školní angličtinu, občansko-společenský základ a němčinu (ta je na naší škole povinná). Do státní části jsem si opět zvolila angličtinu a k ní samozřejmě byla dána čeština. Jakožto né moc logický člověk bych si v životě(!) nezvolila matematiku, fyziku, chemii nebo podobnou radost (přírodovědní lidé omluví). Vím a znám své možnosti, tak proč bych si na svůj krk vědomě brala něco, u čeho pohořím? Proto je volba velice důležitá a nelze po novém roce vzít zpět. Zvažte tedy všechny pro a proti a až poté se rozhodněte.

Jako další krok, co považuju za důležitý je rozhvrhnout si učení/povinnosti. Asi na začátku října jsem si vytvořila jakýsi seznam věcí, které musím splnit a k nim jsem si připisovala termín, do kdy to musím mít hotové. Ať už se jednalo o maturitní práci, četbu, otázky a přijímačkám - do diáře jsem si vše rozepsala, abych měla prehled. Samozřejmě i u mě nespočetkrát docházelo k prokrastinaci (jednoduše jsem nacházela zábavnější věci na práci typu - proč nezačít uklízet celý byt?) ale nakonec jsem si vždy vše udělala a měla z toho i dobrý pocit, protože moje svědomí mě stejně nenechávalo v klidu.

Při písemné maturitě z češtiny, konkrétně u slohu - je dobré umět alespoň dva slohové útvary, ve kterých se budeš cítit jistě. U mě to byla například úvaha, líčení a vyprávění. Nikdy bych si nezvolila úřední dopis či pozvánku a to z důvodu, že bych nevěděla jak a čím naplnit limit 250 slov, zatímco u uměleckých útvarů může člověk (alespoň většinou) zapojit svoji fantazii. Ale pokud si člověk praktický, možná je dopis právě pro tebe. Je fajn si párkrát sloh napsat před maturitou a nechat zkontrolovat učitelem. My jsme to tak dělali a bylo to jen k dobru.
Co se týče didaktického testu, je to hodně velká loterie. Když jsem si zkoušela předchozí verze didaktického testu, jednou jsem měla skoro všechno správně, jindy něco přes půlku. Mám takový neblahý pocit, že na Cermatu už nevědí, na jakou větší banálnost se zeptat (čistě můj názor). Ale určitě se to dá zvládnout. Když má člověk nějaké základy a povědomí o češtině a troše literatury, neměl by nastat problém. Ale určitě doporučuju si procvičit zadání z předešlých let, ať víš, co od toho čekat. A zároveň vyplňování archů - je to formálnost, ale velice důležitá. Křížkovat do přesně zadaných míst v archu, nikoliv do zadání! (totéž platí i u přijímaček na VŠ)
O angličtině se zmíním jen okrajově a to, že to byl nejjednodušší test z angličtiny za posledních několik let. Státní část je na úrovni B1 a bylo to velice pomalé a srozumitelné.

Co se týče maturitní četby a volby knih, naše škola nám dala na výběr ze 100 knih a proto vybrat 20 nebyl žádný problém. Navíc jsem milovníkem čtení a v půlce případů už jsem měla ,,načteno" a tak jsem si jen osvěžila děj, poznatky nějakým shrnutím či čtenářským deníkem. Jako takový tip při vybírání byl pro mě opět zachovat jednoduchost. Například poezii jsem si zvolila minimálně a to 2 knihy z 20. století, o kterých jsem věděla, že kdybych si je musela vylosovat, dokázala bych o nich mluvit. Kdežto kdybych si vybrala poezii z 18. století, pouze by to pro mě bylo přítěží. Podobně to bylo i s prózou, navolila jsem si nejvíce knih z 20. století, jelikož jsem o nich věděla nejvíce a i ty mě zajímaly, často jsem je dokázala propojit v kontextu, což je i smyslem maturity - umět si propojit informace a diskutovat o nich. Samozřejmě že jsou lidé, kterým bude blíže starší literatura a to je přirozené. Každý je jedinečný a baví jej něco jiného.

Doporučila bych knihy přečíst. Když se ti zrovna číst nechce, zkuste najít audioknihu, nebo alespoň shrnutí na youtube: já mohu doporučit kanál Na Potítku, interpretace od profesorů Filozofické fakulty a z anglických třeba School of Life (ty se zároveň hodí i do předmětu OSZ). Samotné čtenářské deníky jsem si vytiskla až v květnu, jelikož jsem to odkládala. Ale přesto jsem měla načteno, takže jsem se toho neobávala a na závěr jsem si jen shrnula ,,omáčku" kolem.

Při zpracovávání maturitních otázek ze OSZ (=zsv) jsme si s ostatníma spolužákama vytvořili skupinu, kde jsme každý odvedl kus práce a každý zpracoval část otázek, tyto části jsme poté poskládali dohromady a mohli jsme se z toho jednoduše učit. Některé materiály byly z učebnice Odmaturuj ze společenských věd, něco se ztarých zápisků nebo i z internetu. Stávalo se nám, že každý z nás měl jinak dlouhou otázku, ale to také záleželo na tom, co koho z nás bavilo. Zatímco spolužák, který šel později na práva měl otázky o právu na 10 A4, já sotva na 5. To samé platilo naopak, kdy z otázek na psychologii jsem měla i 12 A4 jednoduše proto, že mě to zajímalo a zároveň jsem se tím připravovala na vysokou. 

I z vlastní zkušenosti řeknu, nepodceňuj přípravu maturitních otázek - nebo hlavně jejich učení. Rozhodně bych nespoléhala na tahání levou rukou a štěstí, protože tohle je realita a zároveň člověk musí mít základ informací z předmětu, kterým ukončuje své 4/6/8 leté vzdělání. Já se poctivě učila všechny, některé mi šly do hlavy jednoduše, některé hůře. Ale dalo se to. 

Při učení na OSZ i informací kolem knížek jsem používala následující pomůcky:

- předčítala jsem si otázky nahlas

- přeříkávala jsem informace někomu druhému

- nahrávala jsem si otázky na diktafon a poslouchala je třeba na cestách či v MHD

- dělala jsem si myšlenkové mapy u otázek, které mi dělaly největší problém

- zkoušela jsem si losovat nějakou otázku a během 15 minut na ni odopovědět 

- koukala jsem na různá poučná videa k tématům

- asociace - o nečem jsem mluvila a hned si vzpomněla na danou maturitní otázku

- u názvů jsem si dělala zkratky a podle nich jsem si danou látku zapamatovala

- podtrhávala jsem si důležité pojmy o kterých jsem chtěla mluvit

- dělala jsem si přestávky na pití, jídlo, procházku (jinak by mi z toho totálně přeskočilo)

- věci co mi nejvíce nelezly do hlavy jsem přepisovala několikrát ručně

Jak dlouho se učit, kdy začít?

Kéž bych věděla odpověď na tuto otázku. To je bohužel velice indivudální a člověk musí sám vědět, jak na tom je. U mě tomu bylo tak, že jsem si přes rok otázky vypisovala, ale nejvíce intenzivně jsem se začala učit na konci dubna a 2 týdny (,,Svaťák") před maturitou. To jsem do sebe nabychlovala nejvíce informací. Samozřejmě jsem ale už něco nastudovaného měla a tak toho nebylo příliš. S knížkama jsem si moc hlavu nelámala, zvolila jsem ty, co mě kdysi bavily nebo jsem je už měla v plánu přečíst a to šlo v podstatě samo. Co se týče angličtiny, na státní část jsem se nepodívala (ač je to možná špatně) přesto jsem obdržela plný počet bodů - připadalo mi to velmi jednoduché. Na školní angličtinu jsem měla maturitní práci, s tou jsem si dala pár měsíců záležet, na němčinu to bylo hodně učící už od léta, jelikož jsme měli první část zkoušky v říjnu, ale v lednu jsme měli již hotovo, takže svým způsobem to byla výhoda. 

Ale rozhodně jsem se neučila poctivě každý den od září, to vůbec. Naopak, v říjnu jsem ještě jela s Davidem do Tater a byl to ten nejlepší útěk od stresu. Neskutečně mě to tehdy nabilo.

Samotná zkouška
Den D. 20.5 2019 nespala jsem zrovna nejlíp, ale přemýšlela jsem o tom, kolik času a píle jsem do přípravy vložila a to mě trochu uklidňovalo. Cestou do školy se mi promítalo nespočet emocí, pocitů, vzpomínek na to, co všechno jsem tam za 6 let zažila. Byl to jakýsi pocit nostalgie a zároveň uspokojení, že bude konec. Už dlouhé měsíce jsem pociťovala, že je na čase jít dál. Věnovat se něčemu, co si mé srdce žádá. Jakmile jsem vstoupila do budovy, popadl mě stav úzkosti a strachu, co když to nezvládnu? Co když budu mít okno nebo vytáhnu ono nechtěných několik otázek? Ach..

Chvíli jsem čekala a už jsem šla na řadu, utíkalo to tak rychle. Šla jsem na češtinu, vylosovala si Směšné Lásky od Kundery a začala se rozpomínat. Byl to zvláštní pocit, sedět na potítku a snažit se vybavit všechny asiociace a informace, co vím. Neuběhlo ani pár minut a já už mluvila ze zasedajícími a světe div se, šlo to bez problému a cítíla jsem podporu přísedících učitelů. Řekla jsem si, že to vlastně není tak hrozný, jak jsem si představovala. 

Čas běžel a já šla na občanku, padla otázka z filozofie (sakra!, tu jsem tak moc nechtěla), ale já si poradila i s ní.

Angličtina už byla taková lehká třešnička na dortu a už ve tři hodiny odpoledne jsem já a další část spolužáků odcházeli jako absolventi našeho gymnázia. A najednou mi to došlo. To je jako vše?

Ty měsíce nevyspání, problémy se srdcem, strach, úzkost a to všechno kvůli jednomu dni. Naše mysl je v tomhle velice lstivá. Dokáže nám vytvořit nejhorší závěry, které se neuskuteční. Nepomáhaly ani zbytečné otázky ohledně učení se a čas od času výhružky, že s takovou neodmaturujeme. Vlastně všechna ta zbytečná zastrašování na mě působila jako strašák, při tom nebylo se čeho bát. Pokud se člověk alespoň trochu učil, projeví snahu, nemlčí, maturitu prostě dá a to je fakt. 

Ten samý květnový večer byl skvělý. Padlo ze mě takové neskutečné množství stresu a pohltila mě euforie z toho, že to mám konečně za sebou. Že už můžu klidně spát, pokračovat ve své cestě studiem a samotným životem. Díky za to, že mám tu možnost.

____

A vysoká škola?

Paralelně s přípravou na maturitu jsem se připravovala na přijímací zkoušky na vysokou školu. Jelikož jsem se hlásila na dost specifické obory, má příprava se lišila například od lidí, co měli scio testy, pouze písemný test z oboru atp. 

Já se hlásila na sociální práce a psychologii. Oba obory v Praze spadají pod Filozofickou fakultu a jde o dvoukolové přijímací zkoušky. První část se skládá s písemného testu, zatímco druhá je zaměřená na motivaci studenta, praxe, přečtenou literaturu. Zároveň jsem se hlásila do Pardubic, kde mě přijali na sociální práce hned takže to byla jakási zadní vrátka. Je vždy dobré mít něco v zásobě v případě, kdy ti nevyjde vysněná škola.

Svoji přípravu jsem zahájila již v druháku a to dobrovolnictvím a doučováním. Pomocí praxe jsem zjistila, že tyto dva obory mě lákají nejvíce a budu ráda, pokud mě přijmou na jeden z nich. Práce s lidmi mě naplňuje a řekla jsem si, že to má smysl. Zároveň jsem přečetla kolem 20 knih týkající se psychologie, sociologie a sociální práce. Občas jsem si zkoušela různé testy z otázkami a docházela  na kurzy, které fakulta pořádala. Z mé zkušenosti mohu říct, že přípravné kurzy na psychologii, kam se hlásí ročně přes 1000 lidí,  a na kurzu bylo pokaždé kolem 250 lidí, mi moc s přípravou nepomohly. Spíše to byly semináře o zajímavostech z oblasti psychologie, nikoliv příprava ke zkoušce. 

O sociální práci platí pravý opak, kurz byl sice jednodenní, avšak stál za to. Dostali jsme jasné informace, jak probíhá studium, jak se lépe připravit, na co nezapomenout, co si nastudovat.

Na psychologii jsem se nedostala již v prvním kole, trochu mě to zamrzelo, ale já si řekla, že to tak má být. Vynaložila jsem veškerou snahu i znalosti a to, že jsem nestačila ze mě nedělá o nic méně schopného člověka v této oblasti. Navíc jsem čím dál víc pociťovala, že sociální práce pro mne bude lepší a lidštější prostředí, než fakulta, kde panuje vcelku rivalita (zkušenost jedné ze slečen, kterou z oboru znám).

Na sociální práci jsem se dostala i po druhém kole, vlastně jsem získala maximální počet bodů v ústní části. Takovou radost jsem snad neměla ani po maturitě. Byla jsem tak neskutečně šťastná, že to ani nelze popsat slovy. Zároveň to, jak na mě byla pyšná mamka a babička, které mi to tak moc přály a celou dobu mě podporovaly. Byl to jeden z nejhezčích okamžiků, kdy jsem odcházela se slzami radosti v očích.  Obor sociální práce a profesoři z této katedry na mě zapůsobili velice vstřícně, lidsky, jednoduše. Jelikož v dnešní době není obor tak velký zájem o to víc si váží studentů (nebo spíše studentek), co k nim přichází. Teším se na říjen. Je to vlastně poprvé po dlouhé době, kdy se vyloženě těším na to jít studovat. 

Nevytvářím si žádná očekávání, protože zjišťuju, že je to tak lepší.

Bohužel netuším, jak to probíhá u scií a jiných vysokých škol, ale věřím, že tam je to hodně o technice dané testy pochopit. Já jsem však nesmírně vděčná, že jsem měla otázky k mému oboru.

___

Nicméně doufám, že třeba tobě to trochu pomůže, pokud tě právě čeká to slovo na M či vysoká.

Měj se krásně a hlavně zachovat klid, psychické zdraví je to nejdůležítější. 

A.-