Začínám.

neděle, října 08, 2017 Anna Velát 0 Comments

Psaní je činnost, která mě vždycky bavila. Mám deník, který čas od času otevřu, pak už jen píšu a píšu. Pocity, emoce, myšlenky, všechno to jde ven. Vždy se mi tak nějak odlehčí hlava a má samotná duše se raduje, že se mohu podělit s někým dalším, ať už je to pouze tužka a papír nebo elektronická podoba, tedy psaní blogu.

Nebudu to však zbytečně okecávat. Jsem lenoch. Ať už si to přiznat chci nebo ne, často se do něčeho zapálím a po nějaké době nad tím ztrácím zájem, aniž bych chtěla. Často mě daná věc baví, kupříkladu psaní. Znám mnoho lidí a přátel, kamarádek, co mi říkají, že i ony by si chtěly blog založit a psát. Ale co nám vlastně brání? Nebo, co mi v tom bránilo mně? Řekla bych, že odpověď opět musím hledat, jak jinak než, u sebe samotné.

Častokrát se mi stalo, že jsem blog otevřela, dokonce jsem si vymyslela nadpis článku, promyslela si, o čem bych tak mohla psát avšak jsem jen zírala do prázdna a nevěděla. Hlavou se mi honilo nespočet myšlenek, ale já nedokázala jedinou z nich polapit a zformulovat ji do smysluplné věty. Jakobych snad ztratila dar vyjadřování se.

Čas. Ach, to kouzelné slovo.
Nemám na to čas, tuto frázi už každý z nás, alespoň jednou v životě, pronesl.
Nacházím čas na přátele, rodinu, projíždění sociálních sítí, možná na záliby jako je hudba nebo knihy, ale jakmile do toho musím doopravdy vložit úsilí nebo snahu a abych pak se svým výsledkem byla spokojená, potřebovala bych spoustu času. A tak tento koloběh pokračoval dál a dál. Ale nemám zapotřebí nahlávat sama sobě. Jednoduše tu pro mě vždy byly jiné priority. Ať se jednalo o úklid, spánek, čas strávený s blízkými. Jednoduše jsem prokrastinovala v něčem, co me ve své podstatě bavilo, ale zároveň mě neustále odrazoval pocit, že to nedopadne podle mých představ.

Přijde mi, že lenost a zbytečně velká očekávání byly jakýmisi mými vnitřními bloky, (se kterými neustále bojuji), bránili mi v pokračování psaní mého blogu. A tak jsem si řekla, stačí. Vždy't mě to baví a dokonce už jsem tolikrát dostala zprávu od lidí, že je můj blog a styl psaní baví, tak proč v tom nepokračovat?

Podtrženo, sečteno. Člověk se může neustále na něco vymlouvat. Na nedostatek času, únavu, cokoliv. Všechno může být záminkou a proto to chci změnit. A vím, že když něco doopravdy chci, jdu si za tím.

Proto začínám, zas a znovu.
Nechci už si nahlávat, avšak také nechci slibovat a dělat si z psaní blogu povinnost, zároveň na něj nechci ani zapomínat - vše vyžaduje rovnováhu.
Chci opět psát, dělit se o svět svýma očima. O nejrůznější zážitky i myšlenky. A tímto příspěvkem bych chtěla obnovit psaní mého blogu. Nemohu se vší jistotou říct, jak často psát budu. Ale mým cílem je psát alespoň jednou či dvakrát do měsíce. Zároveň chci tímto pokořit svou (natolik zbytečnou!) lenost, protože psát chci a mám tu jedinečnou možnost. Je tolik témat a názorů, o kterých bych se chtěla dělit se světem.

 A i kdyby to mělo oslovit pouze pár lidí, myslím, že za to to stojí.
Opět začínám psát.

0 komentářů: