Žádné psaní aneb kam jsem to vlastně zmizela? 2/2

pátek, srpna 12, 2016 Anna Velát 2 Comments

Článek jsem rozdělila na dvě části, jelikož by toho dle mého názoru na jeden bylo "moc". A tak jednoduše pokračuji v psaní..
.  .  .


Červenec

Letní prázdniny pro mě nezačaly zrovna úplně nejlépe, jelikož jsem těsně před koncem školy dostala angínu. Vlastně už si nepamatuji jediný školní rok, kdy bych angínou neonemocněla. Ale tak, každý má svou slabinu, u mě je to krk. Všimla jsem si, že to mám pokaždé ze stresu a pak se sama sebe ptám, jestli mi to stojí za to, vždy vkládat do všeho tolik sil. Na druhou stranu, dělám to pro vlastní dobro. Mé budoucí já, mi za to určitě poděkuje.

Po dobrání antibiotik pro mě začalo to pravé léto. Žádná brzká vstávání, spousta šťavnatého ovoce a především spoustu knih čekající na přečtení. Konečně jsem měla dostatek času na všechno, co přes školní rok nestíhám. Většinu svého volného času jsem strávila čtením, psaním a chozením po místních parcích. Avšak nesmím zapomínat na úklid, ten se už několik let stal mojí rutinou, především, když jsem více doma, než obvykle.


Procházky
Mé nejoblíbenější místo, balkón

. . .

Mimo "sezení doma", jsem poprvé začala jezdit vlakem sama. (Asi to je pro většinu lidí zvláštní, jelikož spousta lidí jezdí vlakem denně, avšak já jsem doposud jela 2x v životě a to pokaždé s někým). A tak jsem se odhodlala a vyrazila do Pardubic za mojí nejmilejší kamarádkou Anit. 
S Anit jsme prošly celé Pardubice, krásné město.




 Má milá Anit

. . .

Další z mých výletů byl do Lán, za mojí milou kamarádkou Eliškou. Společně s ní a jejím úžasným psem Amy jsme si udělaly výlet do zdejších lesů. Byl to krásný den

 Eliška a Amy








. . .

Netrvalo dlouho, a já už byla opět na cestách. Tentokrát jsem se vydala do města, ve kterém jsem nikdy nebyla a tím je Brno. Zde jsem strávila den s opravdu milou slečnou jménem Anička, která mě už dlouhou dobu sledovala na instagramu a nabídla mi, že bychom se mohly vidět. Já jsem neváhala a přijela. Navzdory pochmůrému počasí, jsme si udělaly pěkný den. Prošly jsme celé centrum a den jsme zakončili v místním muzeu Špilberkského zámku.





. . .

Ze života samotné Aničky.

Hodně jsem přemýšlela. Říkala jsem si, že potřebuji nějakou změnu. Nemusí to být nutně velká změna, ale něco, co pro mě bude hodně znamenat. Ať už jsou pro někoho vlasy důležitou součástí image či naopak jen něco, co jim pouze pokrývá hlavu. Já osobně jsem vždy své dlouhé kudrnaté vlasy měla ráda, avšak už delší dobu jsem přemýšlela o tom, že bych se ostříhala. A tak jsem se odhodlala a najednou jakoby nic, mé vlasy jsou o 20cm kratší a já zas o něco spokojenější. Řekla jsem si, že život je jedna velká změna. Nic není napořád, i my se měníme, dennodenně. A mohu osobně říct, že jsem za tuto změnu opravdu ráda. Pro mě znamená hodně, protože takovou mě znalo většina lidí, dívka s dlouhými kudrnatými vlasy. Ale já ráda překvapuji své okolí i samu sebe. 




Ještě na závěr bych zmínila, že chystám článek o Itálii, kde jsem strávila též část svého léta. Dále mám ale v plánu napsat pár článků především o myšlenkách, ale určitě i o knihách a filmech. No, a jinak bych už jen napsala, mějte krásný den, nehledě na nepříliš letní počasí. Ale abych byla upřímná, mně to celkem vyhovuje.

2 komentáře: