Žádné psaní aneb kam jsem to vlastně zmizela? 1/2

pátek, srpna 12, 2016 Anna Velát 4 Comments


Pro začátek bych asi jen napsala, konečně jsem zpátky. Pár z vás, kdo pravidelně čtete můj blog si asi říká, kde jsem to vlastně byla, nebo proč jsem přestala psát. I tak nejsem zrovna pravidelný "blogger" či někdo, kdo tomu věnuje 100% svého volného času, avšak vždy, když se taková chvíle naskytla, ráda jsem něco malého napsala.

Tak tedy. Proč jsem celé tři měsíce nic nenapsala? 
Ač už to bude znít bizarně, záhadným způsobem se mi rozbila obrazovka na mém notebooku. Vlastně mi přijde, že od doby, co jsem tento notebook dostala, jsou s ním samé problémy, snad už to s ním bude jenom lepší. Dávám se tedy opět do psaní



Co se zatím dělo?

Květen

Květen byl měsícem plný radostí, školního stresu, ale především té radosti.
20. 5 2016 si řekli má nejmilejší mamka a její (teď už) manžel své ano. Svatba byla malá a velmi skromná. Mamka pozvala jen ty nejbližší, avšak to dodalo velice milou rodinnou atmosféru. Byla jsem hrozně šťastná, když si oba dva vyměnili své ano a následoval první manželský polibek. Je to určitě jeden z nejhezčích životních momentů. Navíc nic nepřekoná to, vidět svojí mamku šťastnou. Když je šťastná ona, šťastná jsem i já




 Můj bratr

 První manželský polibek

Svatební oslava

Pan a paní Velát

Šťastná Anička

  

.

 Mimo školní dny jsem neustále trávila s mými nejbližšími. S mojí setřenkou jsme neustále lítaly venku, hrály badminton, chodily na hřiště a nebo i na oblíbená pražská šlapadla. Byly to krásné dny



 Pražské lesní pěšinky




. . .

Červen

Červen byl měsíc plný učení, avšak byl zde víkend, na který doteď s radostí vzpomínám. S kamarádkou Baru jsme se rozhodly, že načerpáme síly na očekávané pololetní testy. A tak jsme vyrazily na její rodinnou chalupu, která mě naprosto okouzlila. Chaloupka se nacházela uprostřed lesů v Jizerských a Lužických horách. Cítila jsem se jako v ráji, doslova. Ikdyž v Čechách nemáme již mnou zmiňované moře, přírodu máme opravdu skvostnou. Pokud sledujete můj instagram, tak jste si mohli všimnout kolik fotografií jsem zde zachytila. 

Uvnitř kouzelné chalupy
 Okno, z kterého vycházel překrásný zvuk šumění potoka. Při usínání to byla ta nejkrásnější věc na světě
Potok protékající zahradou



 Ráj





 Večery strávené povídáním o všem možném i nemožném

Od rána do večera jsme s Barčou podnikaly výlety. Chodily jsme po Lužických, Žitavských a Jizerských horách. Jeden den jsme dokonce došly až na Německé hranice, kde jsme náhodou narazily na krásnou vyhlídku. Těch pár dnů klidu mi toho dalo neskutečně moc. Myslím, že i díky tomu jsem zvládla poslední týdny šílenství aka pololetní testy.



Radosti










 Německo




Krásy přírody



A pokaždé, když jsem v přírodě, je to pro mě jako sen. Vdechuji ten okolní čestvý vzduch a poslouchám hlas lesa. Každé štěbetání, zpěv ptáčku a šumení listí okolních stromů je jako balzám pro mou duši. V danou chvíli pociťuji to neskutečné štěstí, že mohu být zde, v přírodě. Tam, kde je mi nejlépe








Tak ráda na ten víkend vzpomínám. Vlatně bych se se vší radostí vrátila zpět, do lesů, do toho nesmírného klidu a míru na jednom místě. Nespočetkrát jsem spatřila srny a laně a byl to tak krásný zážitek. Česká příroda mě nikdy nepřestane fascinovat.

A co dalšího? To se dozvíš v dalším článku!


.   .   .





































4 komentáře:

  1. Máš tak soucitné oči! a ten potok a chaloupka.. muselo to být tak nádherné ! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tvá rodina vypadá moc simpaticky,měj se hezky,tvá Pett 💛

    OdpovědětVymazat