Co se událo | Prosinec

Od Anna - středa, prosince 23, 2015

A tak čas plynul, já se ani nestihla ohlédnout a už zítra jsou zde Vánoce



Poslední roky mi přijde, že čas plyne mnohem rychleji, avšak nejsem jediná kdo to tak má. Spousta lidí to má stejné. Jakoby včera bylo září a zítra už je tu svátek radosti - Vánoce. 
Já si myslím, že náš Svět se stal o něco více uspěchaným, jelikož udílíme spoustu času virtuálnímu Světu. Jen přece si myslím, že bychom měli mnohem více času na všechno bez sociálních médií, ale to už je naše doba, kterou nezměníme. Jak ale ráda říkám, vše má své pro a proti.

A co je u mě nového? Ve čtvrtek jsem měla poslední den školy v tomto roce. Pro mě je to stejně takové zvláštní, protože mi přijde, že ty měsíce uběhly velice rychle. Svým způsobem jsem ráda, že část z toho už mám za sebou, jelikož to pro mě byly velice zlomové měsíce. Uvědomila jsem si spoustu věcí a docela dost se toho i událo, (ale o tom zase někdy jindy..)


Čtvrtek, poslední den školy
Budík mám nastavený na 6:00, říkám si ještě pět minut a budík vypínám. Samozřejmě, jak už je to u mě zvykem, zaspávám. Rychle se oblékám do milované puntíkované košile, soukám se do džín a popadám tašky se spoustou dárků pro mé spolužáky. Letmo snídám kefírový jogurt a nasedám do metra se sluchátky a knížkou na dalších 40minut. Do školy dorážím druhou hodinu, ale celá třída kouká na film (nebylo nutné tolik spěchat, heh)
Následujících několik hodin už skoro nic nevnímám a odpočítávám minuty do konce. 13:35 konečně zvoní na konec poslední hodiny a s kamarádkou se vydávám do Italské restaurace. Dávám si mé milované těstoviny. Celou dobu s sebou nosím obří tašku dárků, kterou mám připravenou na večer. Rychle do sebe házím oběd a jdu se svými několika spolužáky na "Premiéru" (sice ne v noci, ale odpoledne) Star Wars. Jelikož film trvá přes dvě hodiny, z kina vycházíme za tmy. Na chvilku se zastavujeme v čajovně s dalšími několika spolužačkami, které inhalují vodní dýmku, jen já v postraní s šálou u nosu, jelikož se tam doslova nedalo dýchat. Naštěstí sme tam byly pouhou půlhodinku. 
Následovala společná večeře celé mé třídy i s paní třídní v restauraci T.G.I. Fridays. Všichni jsme se posadili, já si sedla vedle mého nejlepšího kamaráda (a vždy věrného spolusedícího i ve škole, hehe) a všichni jsme si začali předávat dárky. Bylo to něco úžasného, hlavně ta jejich reakce, to štěstí v očích, právě proto tak miluju obdarovávat lidi, své blízké. Je to nezaměnitelný pocit. 
Po předávání dárků jsme si všichni objednali jídlo, já si objednala mé milované jídlo, které jsem neustále jedla v Americe, Quesadillas. Byly opravdu výborné! I před, během i po jídle jsme se všichni neustále smáli, povídali si o škole, životě, prázdnínách, seriálech, zájmech, prostě o všem co nás napadlo. 
V tu chvíli mi začalo docházet, že v každém z těchto lidí je něco pozitvního, něco, co je dělá vyjímečnými a s každým z nich se dá najít společná řeč. Upřímně mě až udivilo, jak se někteří z mých spolužáků chovali mimo školu úplně jinak. Velice uvolněně, mile.
Upřímně? Nikdy jsem nevěděla, že to řeknu, ale i za ty tři roky strávené s nimi jsem ráda. Byly sice i horší chvilky, ale i ty lepší, tento večer byl skvělým příkladem. Jsem neskutečně vděčná naší paní třídní, která to zorganizovala. Bylo to mnohem lepší, než kdybychom jen seděli v třídě a měli tu každoroční "besídku". Na tento den jen tak nezapomenu. Byl to nejlepší den, co jsem se svojí třídou za celé tři roky zažila.

A jinak? Celý pátek i víkend jsem dospávala únavu za veškeré dny, týdny a musím říct, že mi to opravdu pomohlo, konečně jsem si pořádně ode všeho odpočinula. Tento týden jsem začala nechtěným, ale přesto potřebným vánočním úklidem. Ve volném čase hodně čtu, cvičím jógu, poslouchám hudbu, věnuji se všemu co mě baví. Jsem šťastná!

  • Sdílej:

Taky se ti může líbit

0 komentářů