-

středa, července 25, 2018 Anna Velát 0 Comments

Přemýšlím. Poslední dobou čím dál víc. Rozmýšlím, zda-li opět začít psát a dělit se o své myšlenky, ale zároveň si ponechat jakýsi odstup od internetu, sociálních sítí. Občas mě popadne nálada ,,něco" sepsat, poté však náhle znejistím a říkám si, zda-li to ,,něco", daná myšlenka někoho vůbec osloví. 
Má to nějaký smysl? V době, kdy sama nestíhám číst blogy, koukat na fotografie a projíždět sociální sítě, měla bych zrovna já přidávat svojí tvorbu do počtu?

Je to zvláštní, je toho tolik, o čem bych dokázala psát hodiny a hodiny, avšak nevím, zda-li to stojí za tu  snahu. Nejspíš ano, a nebo ne? Kdo ví. Nicméně dnes, na tento okamžik mě popadlo psát. Jentak, spontánně. Mám chuť se opět dělit o své nápady a myšlenky s okolním světem. Mohu se vymluvit na to, že jsem něměla čas na psaní (sem na blog), ale byl to i spíš pocit, že se mi jednoduše nechtělo. Psaní mě nesmírně baví, avšak na druhou stranu jsem nechtěla přidávat pusté příspěvky o ničem, které by byly z donucení. 

Řekla jsem si, že raději budu psát zřídka, ale aby to mělo alespoň hlavu a patu (nebo se o to mohu alespoň pokusit). Za poslední dva roky mého života se toho událo tolik, že jsem nevěděla, co dřív. 
Ať už to, že jsem ve šťastném a spokojeném vztahu, že jsem se za  poslední rok několikrát stěhovala, či například to, že jsem se naprosto uchvátila dobrovolnictvím - činností, která smysluplně naplňuje můj volný čas. 

V hlavě mi běží spousty myšlenek, je na čase jim opět dát trochu prostoru. Nemá smysl slíbovat, 
že budu psát pravidelně, jelikož vím, že to není pravda a navíc bych se zavazovala do jakési rutiny 
a stereotypu, což nemám ráda. Nicméně teď a tady, mám chuť opět začít. 


0 komentářů: