O lásce.

pondělí, července 10, 2017 Anna Velát 0 Comments

Sním..?
Probouzím se a v tom si uvědomím, že vedle mě leží člověk, kterého miluju a on miluje mě. Vstanu a promnu si oči. Ne, nezdá se mi to, není to pouhý sen. Tohle je realita.

Vracím se ke psaní. A nebudu zbytečně "okecávat", proč už jsem vlastně přestala cokoliv psát. Tím důvodem je čas. Čas, který teď více trávím s oným člověkem, s mým milým. Ona zamilovanost sama o sobě je zvláštní, ale přesto tak nádherná věc. Je to jakoby se svět stal o něco krásnějším a vy o tolik šťastnější. Již skoro půlroku mám po boku člověka, co mi změnil život k lepšímu a já jsem mu za to velice vděčná. 

Právě teď mi hraje Debussy - Suite Bergamasque, L 75: III. Clair de Lune a najednou se zdá všechno tak, jak má být. Můj život nabral směr, jenž jsem si vždy přála. Mám milující rodinu, přítele, blízké, střechu nad hlavou. Samozřejmě jsou tu ty chvíle, okmažiky, kdy ani mně není do smíchu. Avšak chvíle uvědomění si jsou mnohem silnější. Radost převažuje nad smutkem. Život je jako jing a jang.
V dobrém se skrývá zlo a ve zlém se skrývá kapka dobra, stačí se pozorně dívat.

Vlastně ani nevím, co se dnes vám, jako čtenářům snažím sdělit. Asi jakýsi můj vlastní změť myšlenek co mám v hlavě. Mohu snad jen říct, že ani já nerozumím tomu, co se odehrává v mé hlavě,   proto nemohu čekat, že tomu porozumí i někdo jiný. Ale v tom je psaní strašně fajn. Můžete ze sebe vypsat veškeré myšlenky, někdo se v tom najde a někdo zase ne. 

___

Za poslední půlrok jsem se měnila, rostla, dospívala. A i teď se měním, každým dnem a každou další započatou minutou. Čas jde dál a život se nezastavuje. 
Je to krásný pocit vědět, že tam venku je někdo, kdo vás z celého srdce miluje a vy se s ním o lásku dělíte. 

Jsem ráda, že jsem si počkala na oného člověka a nehrnula se hned "prvnímu pocestnému" hned do náruče. Byly chvíle osamění a to dost často. Stále mi něco scházelo. Byla to něha, lidské teplo, starost ze strany toho druhého. Za tu dobu, co jsem s milým, tedy s Davidem se jako kdyby naplnily ty prázdné částečky mě samotné. Odešel smutek a prázdnota. Mé srdce poprvé okusilo, co je to ta láska, jak o ni každý básní a píše. Podlehla jsem ji a nechala se unášet. Doteď se občas zasním a říkám si, Bože, díky za to všechno! Je mi tak hezky.


Láska vás pohltí, láska vás změní. Mám pocit, jako kdybych začala být o to více vřelejší, otevřenější a také o to méně soudím lidi. Hodně jsme se od sebe s Davidem vzájemně naučili. Já jeho sebelásce, on mě vřelosti.
___

Společně vaříme. Povídáme si, smějeme se, mlčíme spolu a občas jentak tančíme po obýváku. Jelikož jsme spolu začali bydlet, učíme se od sebe každý den. Co jak který má ve zvyku dělat, jak soužít, souznít společně. Být.
___

Není krásnějšího pocitu než milovat a cítit se milován, sdílet lásku so oným člověkem. A věřím, že každý z nás jednou potká toho pravého. Jeho lásku. 

Štěstí



0 komentářů: