Listopad. Poslední měsíc podzimu, venku už opadlo veškeré barevné listí, větší zima, méně slunce, pomalu nastává zima.. Upřímně já zimu nemám moc ráda. Je neustále chladno, šero, tma. Pořád jen tma. Vycházím do školy ve tmě a ve tmě se také vracím. Padá "sníh" který se po pár hodinách promění v břečku. Mám časté rýmy a jsem  skoro pořád bez energie.

Samozřejmě i na zimě jsou svá pozitiva, například Vánoce, ty mám moc ráda. Spousta vánoční hudby, vůně upečeného cukroví a ty jídla, mmm. Mně například vůbec nejde o dárky, ale spíš o tu vánoční pohodu, že se všichni sejdeme pohromadě, povídame si, smějeme se, koukáme na vánoční pohádky a filmy.

Trochu mě ale mrzí, že se mi každým rokem vytrácí ta vánoční nálada, jelikož už v listopadu všude kolem vidím vánoční ozdoby, dárky, oblečení. Vlastně mi přijde, že veškeré obchody pouze Vánoce využívají ke komerčním účelům. Je to smutné, že žijeme v době, kdy jde spoustě lidí pouze o dárky. Já osobně si vážím už pouze toho, že si na mne člověk vzpomene a upřímně mi nezáleží na tom, jestli dostanu třeba nové pyžamo (které dostávám každoročně, hehe) nebo knížku. Naopak, myslím, že se máme radovat z maličkostí a vážit si přítomnosti našich nejbližších, toho že jsme všichni spolu. 

Listopad, pátek 13.

Ani nevím, kde mám začít, tolik se toho událo, jak v mém osobním životě tak ve Světě. O svém životě psát nemohu, jelikož jen přece je hranice mezi tím, co si musím nechat pro sebe a vypořádat se s tím sama, a s čím se mohu podělit na internet. Ani nevíte jak ráda bych se vám svěřila, ale nejde to. Jediné, co mohu říct, že můj život se sype jako domeček z karet, který nejde zastavit..

O Světě bych se ale jen přece chtěla zmínit. To, co se stalo minulý týden v Paříži  je prostě hrozné. Nejhorší ale je, že se podobné věci dějí denně a média se jen zaměřují na Francii, ikdyž okolní Svět každý den přichází o nevinné životy dětí a dospělých.